(Ne)kulturní okénko

Tak jsem si projel pár poslední příspěvků na blogu a zjistil jsem, že se z něj stal solidní alkoblog. Aby to nevypadalo, že jsem totální násoska (což samozřejmě nejsem), rozhodl jsem se pro změnu publikovat i jeden kulturní poust, abych si u inťošek zlepšil renomé.

Minulý týden jsme totiž zavítali na kocert Xaviera Baumaxy, co ale nebyl koncert, ale spíš recitál. On to vlastně ani nebyl moc recitál, jako spíš taková permormace. A ona to vlastně ani nebyla performace, jako spíš taková demence. Vlastně spíš sračka. Warum?

Vystoupení v Divadle Na zábradlí začalo pásmem asi čtyřiceti básní Em Rudenka. V jejich recitaci se střídali samotný Em a samozřejmě Xavi. Pár jich bylo celkem dobrých, ale většinou to nebyla žádná hitparáda. Sál se vlastně smál jen proto, že v jeho zadní části seděla skupina totálně vožralých/zhulených lidí, který se smáli úplně všemu a dělali solidní bordel. Asi najatí herci.

Přestávka tedy bodla. Hlavně jsme doufali, že po ní začne konečně nějaká šou. Nezačla, dál se četly básničky. Pravda, jejich vulgarita neúměrně vzrostla, takže se recitovalo o hovínkách a já nevim čem ještě. Nakonec Xavi chytil sladký dřevo a začal hrát. Nicméně všechny písně v dvojnásobnym tempu. Připadal jsem si, jako kdybych se účastnil nějakýho pokusu s názvem: Jak dlouho je divák, co zaplatil dvě stovky, schopný snášet interpretovy sračky. Když Baumaxa začal dávat písně, který při poslechu CD automaticky skáču, protože z nich jen bolí hlava, utekli jsme na bar. Evidentně jsme nebyli první, bo hlediště v tu chvíli bylo v podstatě poloprázdný.

V přilehlé kavárně už nasával Em Rudenko, a tak jsem neodolal a jal se ho tázat, co to kurva bylo. Docela jsem si z toho dělal prdel, on nejspíš taky, nicméně můj herecký výkon byl odpovídající kvalitě přilehlé scény. Třeba takovej Lorenc si celou dobu myslel, že to myslím vážně. Každopádně jsem se dozvěděl, že nerozumím umění, že mám chodit na Anetu a Neckáře a že je Emovi jedno, že právě přišli o fanouška. Rudenko pak zdecimovaný argumenty radši utekl popíjet a brečet jinam.

Coolturní tip

Když už jsem se teda pustil do tý kultury, tak vám dám jeden tip. Vždycky jsem myslel, že neexistuje člověk, kterej by mrčel víc než Boky (kromě Trautenberka, ale to není reálná postava). Omyl. Exituje. Jmenuje se Karl Pilkington a je hlavní hvězdou pořadu britského kanálu Sky An Idiot Abroad. Proti tomuhle týpkovi je Zvířátko lehce rozmrzelý optimista.

Celá šou je postavená na tom, že Karl cestuje kolem světa a neustále při tom mrčí. Tam, kde lidem padá čelist, on nadává. Tam, kde klasické cestopisy básní o tom, jaká je to krása, Karl kroutí hlavou a nechápe, proč to tam postavili. Nelíbí se mu nic. Ani egyptský pyramidy, ani čínská zeď, ani Ježíš nad Riem ("vypadá to jako obří sloup").

Boky mi to snad odpustí (a Jiřin vám to potvrdí), ale v jedný scéně by klidně mohl hrát místo Karla on. To když v díle z Indie odmítne použít tamní záchod. Argumentaci, proč to nejde, totiž mají úplně stejnou.

Tak-jsme-první-my-a-no-a-co!

Podzim je fakt náročnej. Až mám pocit, že se toho konce světa (21. prosince) ani nedožiju. Zatímco Turman byl takovej na zahřání, pravý tříetapový peklo vypuklo týden po něm. Lachoutka, DC turnaj, OB ples. Total death...

Triumf na Petříně

Začalo to pátečním Lachoutkem. To je takovej sympatickej závod, na kterej mě vzal poprvé před rokem Pidísek. Start je na Palačáku, účastní se čtyřčlennej tým, máte seznam 20 pražských hospod od Stínadel po Vyšehrad, z nich se vylosuje osm, v každý si dá každý pivo, devátý je v Jamajce a jako desátý se pije lahváč pod rozhlednou na Petříně.

Loni jsme to měli rozběhlý na bednu, ale jeden bejkysův spolužák se několikrát pokosil (co blitka, to pět minut penalizace), takže jsme skončili osmý. Proto jsme udělali změny v týmu. Spolužáka nahradil Lorenc, další spolužák Kubys dostal důvěru, přejmenovali jsme se na Klacky.cz a šli na to.

Tady jsou naše postupy:

Zobrazit místo Lachoutek 2012 na větší mapě

Docela nám hrálo do not, že to bylo letos roztahaný a nedalo moc jedit sockou, protože jsme jako jediný přišli v běhacim. Zabil to Lorenc, kterej se po centru pohyboval v Pyřintu. Pak nás skoro zabil znovu Lorenc, protože nasadil mezi nálevnama brutální tempo. Kubys po druhym kousku na Starý Poště nevypadal moc dobře, ale bejk se kousnul. Jedničky začaly naskakovat, ale v putykách kolem Palačáku se na nás nepříjemně dotáhly blondýny (nějakej borci v parukách). Nicméně jsme je setřásli zkušenym postupem přes železniční most na Smíchov, kde už naopak Kubys vládnul a Lorenc tuhnul. U Kočárka jsme si potvrdili, že jsme první, v pohodě popili i v Jamajce a jelikož nám ujela lanovka, vycupitali až na Petřín. Závěrečný lahváč byl formalitou, takže vítězství bylo naše.

Klacky.cz slaví s pohárem. Zleva Kubys, Pidísek, Zhaly a Lorenc

Pořadatele jsme zaskočili nejen překvapivym vítězstvím, ale taky brutálním náskokem 21 minut, závodem bez jediný kosy, uklidňováním fízlů (to bejk Pidis) a vynesením dvojté dávky Bráníků k rozhledně - to abychom měli pivo i na cestu dolů. Takže pivkem se naplnil pohár a jelo se do Popo na Újezdu. Tamní naší produkci bude lepší více nekomentovat.

Ostuda na turnaji

Naštěstí jsme se dostali docela brzo do postele, takže ranní stav úplně neodpovídal objemu večer zkonzumovanému. Což bylo jenom dobře, protože jsme měli být v devět v Jesenici na fotbalovym turnaji. Kupodivu jsme se fakt sešli, i když Lorenc musel na autobus jet taxíkem, a přimrčel i Boky. První zápas jsme vyhráli na pořádajícím Atlantisem 2:1, když jsem se trefil i já. Jenže pak se zranilo Štěští, domů odjela Náhoda, Formu vykouřilo bídísko a začala úřadovat jen Ostuda.

Pan redaktor Kvasnička nám s Klokanama nasypal čtyřku, Pavlík s Hunalem nám naložili naskutečných 0:13 a ačkoliv jsme v zápase o všechno vedli díky výhozu LA4 z branky do branky, nakonec jsme ho prosrali 1:4. Nejvíc byl Kládin, kterej šel na chvíli to branky místo Lavora, a chytal asi tak jako Spud v Trainspottingu. Takže jsme skončili poslední a smutek zaháněli kelímkama.

dO-GALA

Ve značně použitém stavu nás v Jesenici nabralo pár střízlivých dobráků (díky Íčko, Lucko, Masho a Fando) a odvezlo do Pardubic, kde byl v sobotu večer orienťáckej bál. Já byl rád, že jsme po letech s ním neměl nic společného, takže jsem se mohl, ostatně jako většina mých kamarádů, věnovat obléhání baru. Myslím, že nám to šlo docela dobře, protože z vyhlašování jsem neviděl vůbec nic.
Kapela Regent byla celkem zoufalá, obzvlášť když jí docela dlouho nehrál aparát (a neměl nás tak kdo srát a srát), ale myslím, že jsem i pár sukní prohnal. Taky se mi podařilo zprodukovat vystoupení pěveckého dua Sosák-Šéďa, kterým jsem opatřil text zásadního kusu jejich repertoáru Když se zamiluje kůň a oni si tentokrát udělali menší ostudu než obvykle.

Zřejmě moje jediná fotka z O-Gala. V pozadí vášnivě diskutuju s Buznou o hubnutí.

 Asi se toho ten večer dělo víc, ale zelená mi vymyla mozek podobně, jako to udělala branka lyžaři Maxu Franzovi. Každopádně jsem musel být při smyslech, protože jsem nešel přes celý město na nějakou diskotéku, ale po jedničce v nonstopu šel chrápat.

Ráno jsem se vzbudil, jak kdyby měl kouzelník Žito mlátil celou noc jako žito. Nějak jsem se dokodrcal na vlak, dojel domu a šel do práce, což byl fakt boží trest. Ještě větší ale je naražený žebro (zřejmě z fotbálku), protože kvůli němu němůžu ani spát, natož třeba běhat. Nicméně jelikož se blíží Koniáška, podnikový vánoční večírek a pak konec světa, je to celkem fuk.