Wednesday, July 18, 2012

Jsem klasik. Nejen po ránu.

Ta statistika neni fakt úplně dobrá. Sice třeba na Jehovistu nemám ani náhodou, ale stejně - doběhnout letní závody se v mym případě v podstatě rovná zázraku. Když už si náhodou během prvních etap neurvu nohu, tak jdu hendykep mimo hendykep (tedy bez mental power) a hlavně pravidelně s děsnou kocovinou. Takže to vždycky píchnu...

Nedalo mi to, a tak jsem si od roku 2007 pěkně spočítal, jakej jsem zoufalec.

2011
Šindelová DISK (zabalil jsem E3 - nebavilo mě to)
PéPéčka DISK (zabalil jsem E3 - vyndanost)
Pětidenní DISK (běžel jen 2 etapy, klasiku hrdinsky doběhl)
Srbsko DISK (v E1 si hned vyjebal kotník)
Zvůle DISK (E1 disknul Boky, E5 už na startu já)
2010
PéPéčka DISK (E3 zabalil na startu a šel na borůvky)
Valečov dokončil
Tyrolsko DISK (kvůli růži běžel jen 3 etapy z šesti)
2009
Slovinsko – běžel za mě Švihák (natržený lejtko)
2008
Cena DISK (běžel jen E1, ale orazil špatnou)
PéPéčka DISK (bolelo kolínko, nešel E3)
Valečov dokončil
Česká Kanada dokončil
2007
Cena – běžel jen E1 a pak řval: Pražský kurvy to jsme my
Bohemie dokončil
Pépéčka dokončil
Slovinsko DISK (ukopnutý palec)
Botas DISK (ukopnutý palec)

Takže za pět let to máme osmnáct vícedenních, z nichž jsem jen pět dokončil úplně celý. Navíc dvakrát to byl Valečov, kde se běhají jen sprinty a krátký.

Jelikož jsem si už připadal fakt jako vocas, rozhodl jsem se, že letos to zlomim. Začal jsem na Bečově. Podmínky byly ideální: pěkný terény, žádná diskotéka, hlad po lampionech. Ve stánku jsem to dokázal pokaždé docela ustát, čímž jsem položil dobrej základ. Krátkou E1 jsem mohl píchnout leda kvůli pětiminutový šukačce v hustníku, za to klasická E2 byla těžká zkouška. Vedro, 12 kiláků, klacky, žaket a kopřivový kopec jako bonus na závěr. Když to ale oběhl i Fialka v pantoflích, musel jsem taky.
Bolavých 103 minut práce, od 16. kontroly v žaketu
E3 byl sprint, takže stačilo pohlídat kódy. Asi jsem hlídal moc, protože mi dotKom nasadil búra, takže jsem se musel jet uklidnit na výlet s Kobříkem. Večer klasických deset kelímků, což by ráno nebolelo, kdyby to nebylo potřetí za sebou. Ale měl jsem úkol, takže i když byla místy trať E4 spíš pro desítky a občerstovačka byla jedna po 70 minutách (za to na dvou kontrolách za sebou), po 90 minutách jsem mohl v cíli předvést vítězné gesto. Ve stánku jsem se rozloučil slovy "tak za pět dní zase" a spokojený jel domu.

Hned v pátek totiž začínal Botas. Cíl jsem měl stejný, jen mi bylo jasný, že k němu tentokrát povede mnohem trnitější cesta. Stánek byl totiž mnohem nabytější než na Bečově - zejména díky hochům z BT. Takže tradičně krátká E1 byla na pohodu. Supr midlo, docela to táhlo, jen ty drobný chyby nasraly.
Fakt pěkný proběhnutí na pátečním middlu
I když jsem to chtěl vyklidnit, večer se to trochu zvrhlo, takže sobotní start v 9:50 na E2 klasiku dost bolel. Nevypadalo to dobře, ale po pár kontrolách jsem se chytil a rozběhl, začalo mě to bavit, chvíli se proběhl s Osinem, který mi našel fakt přísnou devatenáctku, a po devadesáti minutách si potvrdil, že jsem fakt klasik, a to nejen po ránu. Hóna zase brečel, že jsem mu naložil.
Jak by řekl Ivánek. Ta byla přísná. Skrz smrčky nešlo na 19. kontrolu skoro projít, natož něco vidět. Postup "vyhrál" SyOnista (16:14), já to bouchl za 2:17.
Odpoledne byli pivní a i když Boky fňukal, že dostane infarkt, nakonec jsem ho přemluvil, že to dá. A to byla samozřejmě chyba. Spolu s Kutlochem jsme to měli našlápnutý na bednu, jenže Boky si po druhym pivu v kvaldě chtěl vyndat zpod pysku Paroubka a bohužel si u toho uplivnul trochu pěny. Bránili jsme se, jak mohli, ale pořadatelé byli opět přísní a DISKli nás. Křivda roku! Radši jsme to zapili čertem, kterej mi tak vyjasnil mysl, že si z večera pamatuju jen nejteplejší o-diskotéku všech dob. DJ asi přijel z Disko Pecka.
Jo, chutnalo. Bohužel jsem nedostal šanci pít i to finálový. Foto Žofka
Nedělní ráno bylo ještě o několik tříd horší než páteční, ale naštěstí za mnou Hóna startoval devět vteřin, takže jsme se navzájem vykopali do lesa a pak i hecovali, abysme to nepíchli. Ze začátku jsme měl pocit, jak když běžím v mlze, ale časem jsem se srovnal, užíval si supr les, pozdravil leštícího Hendyho na skále a před cílem nechtěně ukázal Hónovi záda.

To znamená, že ve dvou víkendech jsem doběhl dvoje vícedenní, což je fakt něco nevídaného. Navíc jsem dokázal urvat i nějaký body, takže jsem zřejmě splnil další cíl - dostat se do dvoustofky v ranku, abych mohl běžet mistrovskou klasiku. Jak jsem říkal, jsem totiž klasik...

Wednesday, July 4, 2012

Bavlněný bronz z Helsinek!

Byl to vlastně takový přípravný kemp na olympiádu. Pět dní atletiky je oproti sedmnácti dním v Londýně z pracovního hlediska úplná pohoda. A jelikož jsem fakt asi lampion, vzal jsem ME v Helsinkách i trochu sportovně.

1. fáze: Vy asi máte orienťák hodně rád, co?
Spali jsme v podstatě v centru kousek od terminálu trajektů z Tallinu, na běhání nic moc. Takže jsem polovil v gůgl mapách a našel nejbližší použitelněj terén, kterej byl v Espoo. Stáhnout mapy i s tratěma byla hračka, ale jelikož jsem kretén, nechal jsem je doma. Nicméně odhodlání bylo tak veliký, že jsem si našel správce mapy, napsal mu, ten mi odpověděl, že bydlí ještě dál než je ten les a ať si pro ně přijedu.
Vyšetřil jsem teda čas mezi dopoledním a odpoledním programem, sednul na MHD a se sevřenejma půlkama jel pětačtyřicet minut skoro přes celý město buhví kam doufaje, že jedu správnou linkou a poznám, kde vystoupit. Kupodivu se to povedlo, Fiňákův bejvák jsem taky našel a bejk koukal jako bejk, že jsem fakt přijel. "Vy asi máte orienťák hodně rád, co?" kroutil hlavou. Zachrchlal jsem něco ve smyslu, že jo a ať už mi navalí mapu, protože mi jede bus zpět, vysolil 2,5 éčka a mazal zpět.

2. fáze: To se z toho poseru
Dojet o den později busem k lesu už bylo o něco jednodušší a hlavně to trvalo jen 20 minut. Běhání pak bylo parádní, protože jsem zrovna trefil chvíli, kdy nebylo pod deset stupňů a občas i přisvítilo slunce. Tempo nebylo nikterak úderný, ale docela jsem si to i ťukal. Bohužel závěrečnou část tréninku znehodnotila předchozí snídaně, takže jsem dopadl skoro jako Lorenc v Novym městě nad Metují.

Takhle jsem hledal v Espoo lampiony
3. fáze: Vicevicemistr Evropy!
Je to takový zvyk, že na šampionátech bavlnářů bývají závody pro mediální mrdky. Osmistovka byla vždycky poslední distance, kterou jsem dokázal oběhnout aspoň trochu v tempu, navíc jsem se v 9. třídě na ní stal dětským olympijským vítězem. Tak jsem se přihlásil a doufal, že neudělám moc ostudu. Předstartovní proceduru jsme měli úplně stejnou jako atleti. Takže call room, pak last checkpoint s trochou dráhy v tribuně na rozhejbání, pak nástup na stadion a představení na startu.


Nástup na stadion z pohledu atletů
Co se pak 2 minuty a 16 vteřin dělo, moc nevim. Byl jsem úplně v tranzu a mám jen útržky. Na startu jsme děsně zachrápal a rozbíhal jsem se, jak kdybych vybíhal na rogaining. To Švéd přede mnou to děsně nakopl, tak jsem přidal, ale úvodní ztrátu už moc nešlo smáznout. Kolo za 63 vteřin, do toho druhýho se mi ani už moc nechtělo. Blázen s obří muškulaturou furt hnal, ale na 500m začal chcípat. Jenže já taky. Poslední dvoustovka mě ale docela nakopla, je to přece jen furt moje nej dištance, Švéda jsem lehce stáhnul, ale bejk rval jak bůh. Ještě líp v prvním rozběhu běžel nějakej Španěl, kterej to děsně žral a rozcvičoval se ještě víc než Rozcvička mistra světa, ale jinak už nikdo líp, takže pro mě neuvěřitelněj bronz (utíkalo 24 pisálků).

Šel jsem jak kukuřice
Takže z Helsinek jsem si nakonec přivezl lepší výsledek jak Kuba Holuša, ale von mi to určitě na podzim vrátí na limitu. Navíc jsem zaříznul všechny tři zbylé české kolegy, a tak o mě mohl kolega Kykyrýk pět ódy na Radiožurnálu.


Vstup reportéra ČRo Kykyrýka z Helsinek, který ze mě udělá skoro Zátopka + pár fotek od cesty na stadion až po závod

Víckrát už jsem běhat nešel. Ne že bych byl línej, ale na tribuně jsem profoukl a dostal rýmičku...

Fotky z ME (ty ze závodu jsou od Aleše Gräfa)